Blíže k severnímu pobřeží Afriky v Tunisu než na Italskou pevninu a se silným smyslem pro nezávislost, taková je Sardinie (Sardegna), kde se můžete cítit už jako byste byli mimo Itálii. DH Lawrence při svých cestách zjistil dle svých zápisků, jak výjimečným místem Sardinie je, nepatří totiž podle něj ani do Evropy ani do Afriky, je to jako mezi vším tím známým a poznaným v okolí vidět něco naprosto odlišného a přitom tak podobného. Ostrov se v dnešní době může zdát už méně vzdálený než tomu bylo dříve a i díky tomu se Sardinie začíná stále přibližovat obrazu typické jižní Evropy, respektive Itálie, avšak je zde stále mnoho kulturních zvyků a odlišností, které jednoznačně dokazují, jak odlišným místem Sardinie bývala. K častým letům zde slouží Cagliaru, Olbia a Alghero, nicméně velké plochy tůstavají pozoruhodně nedotčené cestovním ruchem. Tahákem ostrova je však jeho oslňující pobřeží, s některými z oficiálně nejčistších pláží v celé Itálii, které jsou velice oblíbené avšak tak dlouhé a velké, že zde není problém s počtem turistů a jsou určitě méně obsazené, než většina hlavních destinací například v Chorvatsku. Počasí je obvykle dost teplé na koupání již v květnu a pravá letní sezóna zde díky tomu trvá skoro půl roku až do konce října. Ikdyž Sardinie není známá pro své kulturní bohatství, tak je zde mnoho k objevování. Prošlo zde mnoho různých civilizací a zanechali také mnoho pozůstatků. Jeho Středomořská poloha zajišťuje že nikdy nebyl sám dlouho a od Kartaginců byl ostrov bohužel zpustošen mnoha boji. Nicméně po bojích už nenajdete ani památku, naopak památek po Římanech, ať už jde o pevnost Gennoan, kostely Pisan, nemluvě pak o pozůstatcích španělské a gotické barokní zámecké architektury.. Snad nejnápadnější ze všech jsou však zbytky jediné rodné Sardinijské civilizace a to Nuraghic. K vidění jsou 7000 let staré kamenné věžě na vrchu krajiny. Na Sardinii jsou ale atraktivní především menší centra, žívé hlavní město Cagliari – pro mnohé cílový bod cesty – by určitě měl být na cestovním seznamu. S dobrým ubytováním a restauracemi vytváří ideální základnu pro objevování jižní třetiny ostrova. Další město trajektových přístavů je Olbia na severu ostrova, o něco více tranzitní město, ale právě pouze pár kilometrů odtud se nacházejí nejlepší rekreační střediska v zemi, jako Costa Smeralda, považováno za nejlepší rekreační středisko v oblasti Sardinie a žije především díky své pověsti o pompéznosti a bohatství. Obě města Olbia i Cagliari mají letiště, stejně jako pulzující město Alghero – rybářský přístav s výrazným katalánským nádechem na severozápadě ostrova, který si zachovává přátelskou, panenskou tvář i přes jeho četný turistický průmysl. Největší město Sardinie – Nuoro – dělá užitečnou zastávku při návštěvě z některých odlehlých horských oblastí. Z nich pak například Gennargent nabízí nejvyšší vrcholy a poskytuje bohaté důkazy o tradiční kultuře na ostrově, a to zejména na vesnických festivalech.